Oldřich Lepil

Doc. RNDr. Oldřich Lepil, CSc. se narodil v Rousínově. Po maturitě na gymnáziu ve Vyškově (1951) studoval učitelství na Přírodověddecké fakultě MU v Brně v letech 1951–1955. Po absolvování fakulty působil postupně v období 1955–1963 jako učitel fyziky na jedenáctileté střední škole, dvanáctileté střední škole a střední všeobecně vzdělávací škole ve Zlíně. V roce 1963 se stal vysokoškolským učitelem Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. V roce 1966 získal akademický titul RNDr., o rok později úspěšně obhájil kandidátskou disertační práci na téma Problémy výkladu elektromagnetických kmitů a vlnění na střední škole a získal vědeckou hodnost kandidáta věd (CSc.) z teorie vyučování fyzice.
Intenzívně se věnoval problematice výukového filmu. Je autorem 13 výukových krátkých filmů, např. Vodivost polovodičů, Elektron v magnetickém poli a Elektromagnetické pole dipólu. Tyto filmy navazovaly na zpracování učiva v učebnicích fyziky pro střední školy a s učebnicí tvořily jakýsi zárodek uceleného výukového projektu s kompatibilními soubory audiovizuálních prostředků. Vedle tvorby klasických krátkých výukových filmů se doc. Lepil zajímal zejména o didaktické možnosti velmi krátkého výukového filmu v podobě kazetových filmů, které se promítaly speciálním projektorem Meopta KP 8 Super. Pro koncepci tohoto nového druhu filmu s minimem učební informace navrhl označení jednopojmový film. Ve studiu Krátkého filmu v Gottwaldově realizoval soubor 50 kazetových filmů s projekční dobou v průměru 1 min, určených pro výuku elektřiny na základní škole. Na jejich tvorbě spolupracoval jako poradce s filmovým studiem v Gottwaldově.