* 14. března 1932 Kladno, † 24. května 1995 Praha, český filmový režisér, scenárista, učitel na FAMU, vedoucí tajemník ve výkonném výboru FITES
Zdenek Sirový se narodil v Kladně v rodině lékaře. Po přestěhování do Prahy navštěvoval obecnou školu ve Vladislavově ulici, pak Masarykovo reálné gymnázium v Křemencově ulici. Po jeho zrušení přestoupil na Jiráskovo reálné gymnázium v Resslově ulici a skončil na gymnáziu v Dušní. Vzhledem k tomu, že v té době (rok 1950) byli jeho otec a bratr odsouzeni pro protistátní činnost k 10 a 3 letům vězení, nebylo Zdenkovi Sirovému umožněno složit maturitní zkoušku, ale dostal možnost pracovat v hornictví, v těžkém průmyslu nebo ve stavebnictví. Nastoupil jako pomocný dělník na stavbu Slapské přehrady, odtud po roce přešel do ČKD Sokolovo, kde mu po dvou letech bylo povoleno vykonat externě maturitní zkoušku na Nerudově gymnáziu v Hellichově ulici. V maturitní den byl odveden na vojnu a zařazen k tzv. „černým baronům“ neboli „pétépákům“ – Pomocným technickým praporům. Zdenek Sirový byl ženatý s Eliškou, rozenou Doubkovou, s níž měl tři děti – Zdeňka, Filipa a Elišku.
V roce 1956 byl přijat na FAMU – obor režie, studia dokončil v roce 1961. Jeho školním filmem byl krátkometrážní dokument o malíři Františku Tichém, absolventským filmem přepis povídky Jana Drdy – středometrážní hraný snímek Hlídač dynamitu, který obdržel v roce 1961 Cenu filmové kritiky v Buenos Aires a Čestnou adresu filmových novinářů v Ostravě. Ještě v době studií pracoval ve Filmovém studiu Barrandov jako asistent režisérů Zbyňka Brynycha a Jiřího Weisse, po absolvování FAMU nastoupil do Filmového studia Zlín (tehdy Gottwaldov), kde točil filmy o dětech a pro děti – středometrážní film o cikánském chlapci Daniel (hlavní cena krátkých filmů, Karlovy Vary 1962) a především snímkem Chlapec a srna, který získal cenu Velké zlaté slunce a uznání za vynikající úroveň na III. mezinárodním setkání filmů v Cannes, dále Stříbrnou medaili a cenu San Giorgio za nejlepší film roku na 14. mezinárodní přehlídce filmů pro mládež v Benátkách roku 1962 a Čestné uznání na celostátní přehlídce filmů pro děti a mládež v Gottwaldově roku 1963. Po úspěchu tohoto filmu Zdenek Sirový pracoval střídavě pro Filmové studio Barrandov a Filmové studio Gottwaldov. V roce 1963 natočil svůj první celovečerní hraný film Handlíři o problémech zemědělského družstva.
Zlom v kariéře Zdenka Sirového znamenal film Smuteční slavnost, natočený podle literární předlohy Evy Kantůrkové na přelomu let 1968–1969. Pro své zobrazení křivd 50. let se stal ideologicky nepřijatelným a byl zařazen mezi tzv. trezorové filmy. Premiéry se tato vesnická balada, nadčasové podobenství o vině a trestu, dočkala až v roce 1990, kdy ovšem získala hned několik ocenění (Zlatý hřebík, Bratislava 1990, cena FIPRESCI, Karlovy Vary 1990 a zvláštní cena poroty, Montreal 1990). Tehdy v roce 1970 bylo však při prověrkách režiséru Sirovému vytknuto, že v tomto filmu upřednostnil formy soukromého vlastnictví a zpochybnil socializaci vesnice, a tak „hrubým způsobem napadl politiku KSČ v období kolektivizace“. Pro Filmové studio Barrandov se stal neúnosný a nežádoucí.
V gottwaldovském studiu natočil v letech 1970–1971 ve spolupráci se scenáristou Jiřím Křižanem povídkový film ze zlatokopeckého prostředí podle Jacka Londona, nazvaný podle první z povídek Kaňon samé zlato (další dvě povídky filmového triptychu se jmenují Claim na Hluchém potoku a Poslední výstřel Davida Sandela). Film obdržel hlavní cenu festivalu v Gottwaldově roku 1972.
Roku 1978 natočil drama z prostředí hutního závodu Hrozba, v roce 1979 psychologický snímek z velké chemické továrny Paragraf 224, upozorňující na problémy čistoty ovzduší. Podle slov Sirového bylo jeho natáčení provázeno mnoha ústupky ze strany filmového štábu a film byl cenzorem značně sestříhaný. Scenáristou obou těchto filmů zobrazujících charaktery lidí v dramatických situacích průmyslových či ekologických katastrof byl opět Jiří Křižan.
Na spolupráci s Jiřím Křižanem navázal Zdenek Sirový i filmem z atraktivního prostředí dostihového sportu Outsider (1986), který získal hlavní cenu v kategorii hraného filmu Festivalového panáčka na 27. ročníku Festivalu filmů pro děti v Gottwaldově 1987 a na Filmovém festivalu pracujících 1987 cenu města Ostravy.
V roce 1988 se znovu s Jiřím Křižanem vrátil k londonovské tematice v dobrodružném příběhu ze zlatokopeckého tábora Cesta na jihozápad. Gottwaldovský štáb jej natáčel z velké části v západosibiřském pohoří Altaj. Na 29. ročníku Festivalu filmů pro děti v Gottwaldově 1989 byl film oceněn Stříbrnou píšťalkou ex aequo (společně s filmem Nebojsa režiséra Júlia Matuly) a cenou diváka.
Po dlouhá léta normalizace pracoval režisér Zdenek Sirový v dabingovém studiu, kde za 20 let vytvořil české verze pro množství zahraničních filmů (ve svém přehledu o činnosti v profesi uvádí více než 200 titulů, ve stručném životopisu více než 100 filmů). Za nejlepší dabing roku obdržel tři prémie Českého literárního fondu (1985, 1986 a 1987).
Po listopadu 1989 se Zdenek Sirový rok věnoval práci vedoucího tajemníka ve výkonném výboru Českého filmového svazu FITES. Na jaře 1990 byl jmenován profesorem pro obor filmové a televizní režie a v roce 1993 se stal vedoucím katedry režie na FAMU.
V roce 1992 natočil podle proslulé literární předlohy Miroslava Švandrlíka film Černí baroni. Obdržel Hlavní cenu za nejlepší komedii na festivalu v Novém Městě nad Metují, 1992. Autoři zamýšleli natočit ještě volné pokračování s pracovním názvem Král Černých baronů (Terazky), eventuálně z obou filmů vytvořit čtyřdílný TV seriál, k realizaci ale nedošlo.
Roku 1993 režíroval Sirový historickou televizní inscenaci Mistr Kampanus na motivy stejnojmenného románu Zikmunda Wintera.
Zdenek Sirový je i autorem obrazů, kreseb a fotografií, měl několik výstav svých děl (1982 – Praha, 1986 – Gottwaldov, Český Krumlov, Praha). Malování ho bavilo už na gymnáziu, při zkouškách na AVU postoupil do 3. kola, ale rozhodl se pro film. K malování se vrátil po mnoha letech a fotografovat začal sérií portrétů malířských osobností jemu blízkých (Zrzavý, Medek, Vystrčil, Janeček, Vyleťal, Wingler, Lubomírský, Preclík aj).
Základní literatura o osobnosti: SIROVÝ, Zdenek a REJŽEK, Jan, ed. --není zač, řekl Bůh: vyprávění filmového režiséra. Vyd. 1. Praha: Český spisovatel, 1996. 175 s., [20] s. il. ISBN 80-202-0599-3.
