Narodil se v Trutnově, kde také strávil dětství, prožil válečná léta, vychodil základní školu a absolvoval gymnázium. Už v době studií se věnoval kresbě, grafice, malování a hlavně vášnivě fotografoval. Zájem o fotografování a film přivedl osmnáctiletého Karla Kopeckého až ke zkouškám na Filmovou fakultu Akademie múzických umění v Praze, které absolvoval v roce 1953 a ke studiu filmové a televizní kamery byl jednoznačně přijat. Jako student FAMU docházel Kopecký do Československé televize zpočátku na praxi, ale netrvalo dlouho a pak už pracoval i jako samostatný kameraman na reportážích, dokumentech a krátkých televizních filmech. Na televizních studiových pořadech působil hned po absolutoriu i jako hlavní kameraman. Na přelomu let 1958 a 1959 se Karel Kopecký stěhuje do Zlína, kde nachází zázemí a zajímavou práci na kudlovských ateliérech. Úvodní kameramanská zkušenost Karla Kopeckého z televizního provozu do značné míry předznamenala i jeho začátky ve zlínském studiu filmovém, kde se prezentoval jako neobyčejně univerzální kameraman, schopný prakticky bez přechodu zvládat své úkoly v nejrůznějších žánrech a technikách, jak to před něj stavěl zpočátku velmi různorodý výrobní program zlínských ateliérů: reklamy, reportáže, školní a instrukční filmy, filmové fejetony, filmy populárně-vědecké či historické dokumenty. Přitom však neztrácel ze zřetele svůj hlavní tvůrčí cíl – film hraný. K němu se propracoval až v roce 1964 při realizaci středometrážního filmu Sázka v režii Radima Cvrčka. S ním a také s režisérem Josefem Pinkavou pracoval nejčastěji. Typické pro kameramana Kopeckého bylo, že si vybíral anebo byl zván k realizaci především filmů technicky náročných. Kameraman Kopecký pracoval celý svůj aktivní život, téměř padesát let, na zlínských ateliérech. Za tu dobu natočil více než 180 filmových titulů. Zvláštní a rozsáhlou kapitolou v tvorbě kameramana Kopeckého byly hrané večerníčky a televizní seriály pro televizi bratislavskou. Na většině z nich spolupracoval opět s režisérem Radimem Cvrčkem. Při natáčení posledních dvou – Safari a Safari za kuchyňou, opět uplatnil svůj technický talent, ale i schopnost často zastoupit dlouhodobě nemocného režiséra.
