Načítám...

Biogram:

* 1. 3. 1923 Dobřany u Plzně (Československo), † 8. 6. 2008 Praha (Česká republika), ředitel Krátkého filmu Praha, dříve ředitel Propagfilmu, filmový scenárista, dramaturg, odborný poradce a příležitostný režisér, předtím důstojník u StB a krátce také u kriminálního oddělení SNB

Otec Kamila Pixy Jaroslav působil na pozici úředníka na Zemském úřadu v Plzni a matka Milada pracovala jako dělnice. Rodina Pixových byla politicky angažovaná v sociálně demokratické straně. Po přestěhování rodiny do Prahy Kamil Pixa zahájil v roce 1935 studium na reálném gymnáziu, které ale nedokončil důsledkem okupace Československa německou armádou. V období protektorátu Čechy a Morava se rodina Pixových zapojila do protinacistického odboje a například ve svém bytě na Malé Straně ukrývala Jana Ziku – jednu z vůdčích osobností ilegálního ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ). Během druhé heydrichiády v roce 1942 byl však úkryt vyzrazen gestapu, kterému se podařilo zatknout Miladu Pixovou, jež byla internována v Malé pevnosti Terezín a v září roku 1944 bez soudu popravena. Otec Jaroslav zatčení unikl a do konce války se skrýval v propadlišti divadla ve Valdicích. V červenci 1942 gestapo dopadlo také Kamila Pixu, který byl po několik měsíců trvajících brutálních výsleších na velitelství gestapa rovněž krátce internován v Terezíně a v březnu 1943 transportován do koncentračního tábora Dachau. Odtud byl poté ještě dvakrát přeložen k trestním komandům v jiných táborech až do osvobození americkou armádou na jaře roku 1945.

Po skončení druhé světové války se Pixa vrátil do Čech, dostudoval gymnázium a následně byl skrze styky jeho otce Jaroslava zaměstnán v Obranném zpravodajství Zemského odboru bezpečnosti (ZOB), který se skrze sílící vliv KSČ stal zárodečnou podobou pozdější Státní bezpečnosti (StB). Pixa zde měl za úkol vyslýchat zatčené příslušníky a konfidenty nacistických složek – konkrétně gestapa, vojenské rozvědky Abwehr a zpravodajské služby Sicherheitsdienst (SD) – a využít je ke spolupráci k vybudování nové zpravodajské služby, která by byla zcela pod vlivem KSČ. Sám Pixa přitom neměl žádné zkušenosti k vykonávání tohoto úkolu, přesto mezi ostatními vyšetřovateli ZOB vyčníval díky svému gymnaziálnímu vzdělání, znalosti několika cizích jazyků (němčina, ruština a angličtina) a mimořádné inteligenci a představivosti. Tyto vlastnosti Pixu předurčili ke kariéře v bezpečnostních složkách.

Po únorovém puči v únoru 1948, kdy KSČ převzala absolutní politickou moc nad Československem, se Pixa stal zástupcem velitele na I. sektoru nově zřízeného Velitelství Státní bezpečnosti. Náplní I. sektoru byla kontrarozvědná činnost, zahrnující sledování činnosti zahraničních institucí a osob působících na území ČSSR, předně pak pracovníků ambasád kapitalistických zemí (včetně USA, Velké Británie nebo Francie). V roce 1951 byl Pixa jmenován velitelem I. sektoru, avšak byl stále více kritizován svými nadřízenými za neefektivní vedení jednotlivých případů, překračování pravomocí a hrubé zacházení se zatčenými. Často připomínaným je v dobových dokumentech případ Ferdinanda Lotreka – bývalého ředitele brněnské pošty a československého legionáře –, který byl pro podezření ze spolupráce s francouzskou zpravodajskou službou na příkaz Pixy zatčen a déle než měsíc podrobován brutálním výslechům ze strany příslušníků I. sektoru, dokud na následky zranění dne 10. prosince 1949 nezemřel ve vězeňské nemocnici na Ruzyni.

Pixovi coby veliteli I. sektoru byla dále vytýkána jeho "politická mělkost", zahrnující například přehlížení politických kádrů na sektoru. V dochovaných záznamech jsou také uváděny Pixovy sklony k diktátorství při vedení svých podřízených, kdy si měl na sektoru vytvořit úzký okruh "oblíbenců", s kterými si přisvojoval zásluhy za práci jiných pracovníků. Trnem v oku byla také jeho záliba v životním luxusu, představující "znaky maloměšťácké ctižádosti". Uvedené kritické poznámky vůči Pixovi přitom prostupují i do pozdějších záznamů během jeho působení na pozici ředitele Krátkého filmu Praha v 70. a 80. letech. Mimoto byl na obtíž také Pixův vztah s otcem Jaroslavem, který údajně prostřednictví jeho syna získal záznamy z výslechů gestapa, kde měl být jako udavač a zrádce vylíčen Julius Fučík – levicový novinář a za německé okupace člen ilegálního ÚV KSČ, který byl v roce 1942 zatčen gestapem a o rok později v Berlíně popraven. Během svého věznění sepsal Fučík dopisy, které byly po válce vydány do podoby knihy Reportáž psaná na oprátce a KSČ kolem Fučíka vytvořila kult nezlomného hrdiny. StB tak vnímala činnost Jaroslava a Kamila Pixových v této věci jako protistátní provokaci.

Navzdory uvedeným nedostatkům měl Pixa disponovat významnými kontakty, navázanými z velké části během jeho internace v koncentračních táborech. Mezi Pixovými spoluvězni v Dachau byl například pozdější ministr národní bezpečnosti Ladislav Kopřiva nebo zajatí sovětští zpravodajští důstojníci, kteří později v ČSSR působili jako poradci domácích bezpečnostních složek. Odstavit Pixu se podařilo až v únoru 1952, kdy byl přeložen na Velitelství Národní bezpečnosti, konkrétně na kriminální oddělení, kde se ale měl dostat do ostrých sporů s nadřízenými a ještě v prosinci 1952 byl donucen podat rezignaci, což ukončilo jeho kariéru v bezpečnostních složkách.

Od 1. února 1953 začal Pixa pracovat na Ústředním ředitelství Československého státního filmu (ÚŘ Čs. státního filmu) jako vedoucí oddělení zvláštních úkolů. Z této funkce působil jako odborný poradce při realizaci filmů s bezpečnostní tematikou ve Filmovém studiu Barrandov a postupně se začal uplatňovat jako filmový scenárista. Podílel se na scénářích například k celovečerním hraným filmům Černý prapor (Vladimír Čech, 1958), Atentát (Jiří Sequens, 1964), Klíč (Vladimír Čech, 1971) nebo Oáza (Zbyněk Brynych, 1972).

V roce 1958 byl Pixa jmenován ředitelem Propagačního filmu Praha (Propagfilm), spadajícího administrativně pod Krátký film Praha (Krátký film). Během působení v této funkci byl Pixa 19. listopadu 1962 zatčen a po dva měsíce držen ve vazební věznici na Ruzyni pro obvinění z vraždy Ferdinanda Lotreka z roku 1949, jehož případ měl tehdy Pixa coby zástupce velitele I. sektoru na starosti. V lednu 1963 byl však Pixa zproštěn obvinění a propuštěn na svobodu. Ještě v září téhož roku byl ale odvolán z funkce ředitele Propagfilmu kvůli neefektivnímu hospodaření studia pod jeho vedením. Posléze Pixa pracoval jako dramaturg v Krátkém filmu, jehož byl 30. září 1969 jmenován ředitelem. Do funkce jej dosadil tehdy nastoupivší ústřední ředitel Čs. filmu Jiří Purš, avšak proti Pixovu jmenování se postavil výbor Základní organizace KSČ v Krátkém filmu, který Purše upozornil na závadné jednání Pixy z doby jeho působení ve funkci ředitele Propagfilmu, zahrnující "sklony k diktátorství a vyřizování si osobních účtů". Za Pixu se tehdy postavila stranická organizace Propagfilmu.

Pod Pixovým vedením se Krátký film v 70. a 80. letech vyprofiloval jako autonomní filmové studio s mimořádně vysokým objemem výroby. Pod administrativu Krátkého filmu spadala studia, zaměřující se jmenovitě na filmy zpravodajské, dokumentární, výukové, propagační a animované. Ze své ředitelské pozice Pixa umožnil pracovat v Krátkém filmu některým osobám postiženým tehdejší normalizační politikou. Byli mezi nimi také významní režiséři jako Věra Chytilová, Evald Schorm, Drahomíra Vihanová nebo František Vláčil, kterým bylo v Krátkém filmu umožněno režírovat krátké a středometrážní filmy. Chytilová pod hlavičkou Krátkého filmu realizovala také dva celovečerní hrané snímky: Hra o jablko (1976) a Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983), Vláčil zase roku 1974 natočil po několikaleté nucené odmlce v hrané tvorbě středometrážní hraný snímek Sirius.

Pixa měl jako ředitel Krátkého filmu také podíl na rozvoji animované tvorby. Ze své pozice inicioval spolupráci Krátkého filmu s Vysokou školou uměleckoprůmyslovou, díky čemuž mohli ve studiích animovaného filmu pracovat její studenti jako Jiří Barta nebo Pavel Koutský, kteří se v Krátkém filmu vyprofilovali v osobité režisérské osobnosti. Pixa také založil ostravskou pobočku animovaného filmu s názvem Prométheus a podílel se na organizaci festivalových přehlídek, zaměřených výlučně na krátkometrážní a animovanou tvorbu, jako například Animafilm v Českých Budějovicích. Skrze kontakty v zahraničí Pixa zprostředkoval koprodukce se západoněmeckými televizními studii, na základě čehož vznikl například oceňovaný loutkový snímek Krysař (Jiří Barta, 1985) nebo animovaný seriál Malá čarodějnice (Zdeněk Smetana, 1983).

Za svůj přínos domácí kinematografii i činnosti při budování socialismu byla Pixovi udělena také mnohá ocenění. Při příležitosti jeho 50. narozenin v roce 1973 mu bylo od prezidenta republiky uděleno Vyznamenání za zásluhy o výstavbu na návrh předsednictva ÚV KSČ a vlády ČSSR. U příležitosti výstavy „50 let SSSR“ v témže roce byla Pixovi také udělena pamětní medaile za zásluhy o rozvoj československo-sovětského přátelství. V roce 1980 byl pak vyznamenán titulem zasloužilý umělec a o tři roky později u příležitosti jeho 60. narozenin byl Pixovi propůjčen Řád práce.

Navzdory výše uvedenému přínosu domácí filmové tvorbě a uděleným oceněním byl Pixa ve funkci ředitele Krátkého filmu dlouhodobě kritizován stranickými orgány za kontroverzní přístup k vedení podniku, jehož se v podstatě stal despotickým vládcem, který s podřízenými pracovníky jedná jako s poddanými, jež nutí být mu zavázáni. Již po svém nástupu do funkce ředitele Pixa provedl 1. ledna 1970 rozsáhlou reorganizaci podniku s cílem přímo si podřídit proces realizace projektů ve všech studiích, administrativně spadajících pod Krátký film, skrze jím dosazené náměstky a vedoucí dramaturgy, kterými z velké části jmenoval své bývalé podřízené z Propagfilmu: scenáristu Kristiána Topiče, režiséra Jiřího Svobodu a produkčního Františka Kopeckého. Stále se navíc Pixovi připomínala jeho minulost v bezpečnostních složkách, když například 20. dubna 1972 vycestoval do Paříže jako vedoucí delegace Čs. filmu ohledně vyjednávání podmínek natáčení koprodukčního filmu Divoká planeta (René Laloux, 1973). Hned druhý den ráno byl Pixa v hotelovém pokoji zatčen francouzskou policií a poté celý den držen údajně přímo v budově tamního ministerstva vnitra. Zde byl vyslýchán ohledně jeho minulosti v bezpečnostních složkách, přičemž policie měla mít povědomí o Pixových kontrarozvědných aktivitách proti francouzské ambasádě v ČSSR na počátku 50. let, kdy působil jako velitel na I. sektoru.

Pixova činnost v Krátkém filmu byla mezi roky 1974–1982 také sledována Státní bezpečností pro podezření z protistátní činnosti. Mezi důvody k vyšetřování Pixy jsou v záznamech StB uváděny jeho časté cesty do kapitalistických států, dále finanční machinace v podniku za účelem Pixova osobního obohacování a také zaměstnávání nežádoucích osob z řad "pravicových exponentů" z let 1968–1969 a později i signatářů Charty 77. Navzdory obsáhlým materiálům se StB nikdy nepodařilo prokázat u Pixy jeho protistátní činnost. Podle údajů v záznamech StB i vzpomínek pracovníků v Krátkém filmu Pixa stále disponoval významnými kontakty ve stranických i bezpečnostních kruzích, což mu umožňovalo takto beztrestně jednat v rozporu s požadavky normalizační politiky.

Až v roce 1985 byl Pixa z dosud neznámých důvodů z funkce ředitele Krátkého filmu odejit a namísto něj byl ředitelem jmenován jeho náměstek Lubomír Jakeš, syn tehdejšího tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše, který hned druhý den po nástupu do funkce Pixu definitivně propustil z Krátkého filmu. Dle záznamů StB měl od počátku 80. let panovat mezi Pixou a Jakešem konfliktní profesní vztah, přičemž Pixa sám Jakeše zaměstnal v roce 1979 jako režiséra dokumentárních filmů a posléze jej jmenoval svým náměstkem – údajně právě z důvodu významného mocenského postavení Jakešova otce.

Po propuštění z Krátkého filmu Pixa pracoval blíže neurčitou dobu v barrandovských studiích jako vedoucí Ateliéru experimentální filmové tvorby. Poté se však stáhl do ústraní a až na sklonku jeho života v roce 2008 jej přivádí ze zapomnění režisér Josef Císařovský v televizním dokumentárním filmu Uvnitř vnitra, pojednávajícím předně o Pixově kariéře v bezpečnostních složkách.

Základní literatura o osobnosti:
Sekundární literatura
Benešová, Marie. Kapitoly z dějin českého animovaného filmu (Praha: Český filmový ústav, 1979).
Dryje, František – Jan Švankmajer. Síla imaginace: režisér o své filmové tvorbě (Praha: Dauphin, 2001).
Gajdošík, Petr. František Vláčil. Život a dílo (Camera Obscura, 2018).
Hádková, Jana. Drahomíra Vihanová (Praha: Český filmový ústav, 1991).
Horsáková, Monika – Denisa Jánská. Animace z Ostravy: Animated film in Ostrava (Ostrava: QQ studio Ostrava, 2010).
Hulík, Štěpán. Kinematografie zapomnění, Počátky normalizace ve Filmovém studiu Barrandov (1968–1973) (Praha: Academia, 2011).
Chytilová, Věra – Tomáš Pilát. Věra Chytilová zblízka (Nakladatelství XYZ, 2010).
Juráček, Pavel. Deník (1959–1974) (Praha: Národní filmový archiv, 2003).
Klos, Elmar – Hana Pinkavová. Historie gottwaldovského filmového studia v pohledu pamětníků, očima současníků a v dokumentech (Československý filmový ústav, 1984).
Kučera, Martin. Pražský Maigret: Osobní zápas legendárního kriminalisty (Praha: Academia, 2009).
Plass, Jiří. Zpráva o Bratrech v triku. Života práce studia animovaného kresleného filmu Bratři v triku v Praze 1942–2011 (Jiří Plass, 18. 4. 2011).



Kapitoly v knihách
Březina, Aleš. „Kamil Pixa (1923–2008)“, in Paralelné príbehy. Čítanka (súčasť projektu Paralelné životy – 20. storočie očami tajnej polície), eds. Martina Vannayová – Darina Kárová (Asociácia / Medzinárodný festival Divadelná Nitra), 19–21.
Blažek, Petr – Petr Cajthaml – Daniel Růžička. „Kolorovaný obraz komunistické minulosti. Vznik, natáčení a uvedení Třiceti případů majora Zemana“, in Film a dějiny, ed. Petr Kopal (Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004), 276–294.
Dutka, Edgar, „Nástin dějin českého animovaného filmu v paralelním pohledu“, in Animace a doba: sborník textů z časopisu Film a doba 1955-2000, ed. Stanislav Ulver (Sdružení přátel odborného filmového tisku, 2004), 5–24.
Ulver, Stanislav. „Vzestupy a pády (Rozhovor s Jiřím Kubíčkem o české animaci v posledních třiceti letech milénia“, in Animace a doba: sborník textů z časopisu Film a doba 1955-2000, eds. Stanislav Ulver (Sdružení přátel odborného filmového tisku, 2004) 41–47.
Ulver, Stanislav. „Jiří Barta – Čekání na Golema“, in Animace a doba: sborník textů z časopisu Film a doba 1955-2000, ed. Stanislav Ulver (Sdružení přátel odborného filmového tisku, 2004), 354–363.

Diplomové práce
Jablonická, Kamila. „Loajalita, prestiž a umění. Státní ceny pro animátory v době normalizace“ (Bakalářská práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2023).
Szczepaniková, Zuzana. „Hledání nové detektivky pro socialistický film: (Znovu)ustavování detektivního žánru v období 1948–1954“ (Diplomová práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2020).


Články v periodikách
Adamec, Oldřich. „Vladimír Čech natáčí Klíč“, Vlasta 25, č. 6 (1971), 10.
Anon. „Filmy do distribuce“, Filmové informace 23, č. 31 (1972), 7–11.
Anon. „Speciální porada 5. září 1963. Hloubkový rozbor plánování, financování a odměňování tvorby krátkých filmů“, Bulletin ústředního ředitele Čs. filmu, č. 3 (1963), 1–11.
Anon. „Osobní změny“, Bulletin ústředního ředitele Čs. filmu, č. 3 (1963), 19.
Anon. „Ředitel KF Kamil Pixa vyznamenán u příležitosti padesátých narozenin“, Filmový informační bulletin, č. 10 (1973), 13.
Anon. „V neděli 7. ledna skončila po velkém úspěchu výstava ‚50 let SSSR‘“, Kino 28, č. 2 (1973), 2.
Anon. „Řád práce převzal zasloužilý umělec Kamil Pixa,“ Zpravodaj československého filmu 9, 1983, č. 11–12, 19.
Anon. „Tisková konference s ředitelem KF Praha Kamilem Pixou“, Filmové informace 22, č. 10 (1971), 3.
Bárta, Milan. „Akce ‚Isolace‘“, Paměť a dějiny 2, č. 4 (2008), 41–50.
Dryje, František. „Anketa – film ve snu“, Iluminace: Časopis pro teorii, historii a estetiku filmu 14, č. 1 (2002), 121–126.
Fojtík, Jan. „Dokumenty z archivu ÚV KSČ“, Iluminace: Časopis pro teorii, historii a estetiku filmu 9, č. 1 (1997), 162–175.
– h –. „Kamil Pixa v konfrontaci dvou životních dat“, Kino 38, č. 5 (1983), 4.
Pittermannová, Marcela – Štěpán Hulík. „Nejlepší scénáře se do realizace nedostaly. Rozhovor s dramaturgyní Marcelou Pittermannovou“, Iluminace: Časopis pro teorii, historii a estetiku filmu 22, č. 2 (2010), 83–101.
Kl. „Tvůrce vpravdě stranický“, Rudé právo, 1. 3. 1983, 5.
Melounek, Pavel. „Svědek. Živá legenda české animace Jan Poš sedmdesátiletý“, Scéna 15, č. 7 (1990), 14.
Pixa, Kamil – Kristián Topič. „Sedm tisíc kilometrů s kolonou pro Afriku“, Kino 16, č. 22 (1961), 348.
Pixa, Kamil. „Čeho jsme dosáhli“, Reklama 5, č. 5 (1959), 100.
PZ. „Pohledy do tvůrčích dílen animace: Studio Prométheus“, Zpravodaj ÚPF: informační a metodický materiál vydávaný pro vnitřní potřebu filmové distribuce, č. 6 (1985), 3–4.
St. „Hodnocení čs. filmů“, Zpravodaj československého filmu 13, č. 23 (1987), 38–40.
-tbk-. „Filmová loučení – Kamil Pixa“, Filmový přehled 60, č. 8 (2009), 39.
Tomek, Prokop. „Kamil Pixa – Historie jedné kariéry“, Dějiny a současnost: kulturně historická revue 22, č. 3 (2000), 27–30.
Vokřál, Jaroslav. „Kamil Pixa: Mám rád akční filmy“, Kino 26, č. 10 (1971), 8–9.

Audiovizuální zdroje
Kučerová, Milada. Paměť národa, cit. 28. 7. 2023, https://www.pametnaroda.cz/cs/kucerova-milada-1946.
Uvnitř vnitra (Josef Císařovský, 2008), https://www.ceskatelevize.cz/porady/10164565452-uvnitr-vnitra/

Zdroje fotografií:
Anon. Kino 35, č. 11 (1980), 2. Foto: František Zahradníček.
–h–. „Kamil Pixa v konfrontaci dvou životních dat“, Kino 38, č. 5 (1983), 4. Foto: František Zahradníček.
Hořešovská, Zuzana. „Zachytit proměny současnosti“, Záběr: Časopis filmového diváka 16, č. 4 (1983), 7. Foto: František Zahradníček.
jabl. „Společný cíl“, Záběr: Časopis filmového diváka 16, č. 7 (1983), 7. Foto: František Zahradníček.
(Lu). „Spolupráce Krátkého filmu Praha a Československé televize na čtyřicetidílném seriálu k výročí osvobození naší vlasti – 40 svobodných let“, Kino 38, č. 19 (1983), 2. Foto: František Zahradníček.
Petana, Miloš. „Daleké obzory Krátkého filmu“, Scéna 8, č. 14 (1983), 7–8. Foto: František Zahradníček.
Pixa, Kamil. „Zastavení s ředitelem Krátkého filmu Kamilem Pixou“, Kino 31, č. 8 (1976), 2.
Rössler, Ivan. „O čem hovořit ve sjezdové diskusi? Anketa Scény“, Scéna 7, č. 7–8 (1982), 4. Foto: Karel Kouba a archiv.
Topič, Kristián. „Pozdravy z Moskvy“, Kino 26, č. 5 (1971), 8. Foto: Miluše Zachariášová.
Vokřál, Jaroslav. „Kamil Pixa: Mám rád akční filmy“, Kino 26, č. 10 (1971), 8.

Národnost: ^zdroj
česká

Datum narození: ^zdroj
1. 3. 1923

Datum úmrtí: ^zdroj
8. 6. 2008

Archivní prameny, písemné a audiovizuální pozůstalosti:
Archiv bezpečnostních složek (ABS), sb. Svazky kontrarozvědného rozpracování (KR), arch. č. KR-724286 MV.
ABS, f. Sekretariát ministra vnitra, I. díl (A 2/1), inv. j. 1810.
ABS, f. Inspekce ministra vnitra ČSSR, 2. díl (A 8/2), inv. j. 150.
Národní filmový archiv (NFA), f. ÚŘ ČSF, k. R12/BI/5P/1K.
NFA, f. ÚŘ ČSF, k. R4/AII/1P/4K.
NFA, f. ÚŘ ČSF, k. R19/AI/4P/1K.
Národní archiv, f. Úřad předsednictva vlády – běžná spisovna, nezprac., us. vl. ČSSR, Usnesení vlády ČSSR č. 150/24.4. 1980.

Orální prameny:
Rozhovor s Pavlem Hoblem vedla Eva Strusková, 7. 2. 1996, N0223-01-03-ROZ-T, sbírka zvukových záznamů NFA.
Rozhovor s Pavlem Hoblem vedla Eva Strusková, 30. 3. 1996, N0223-01-06-ROZ-T, sbírka zvukových záznamů NFA.
Rozhovor s Pavlem Hoblem vedla Eva Strusková, 6. 4. 2001, N0223-01-07-ROZ-T, sbírka zvukových záznamů NFA.
Rozhovor s Pavlem Hoblem vedla Eva Strusková, 25. 1. 2002, N0223-01-09-ROZ-T, sbírka zvukových záznamů NFA.
Rozhovor s Radimem Cvrčkem vedla Marcela Pittermannová 1. 7. 1999, N0183-01-01-ROZ-T, sbírka zvukových záznamů NFA.
Rozhovor s Edgarem Dutkou vedla Marcela Pittermannová, 22. 4. 2004, N0343-01-01-ROZ- T, sbírka zvukových záznamů NFA.
Rozhovor s Edgarem Dutkou vedla Marcela Pittermannová, 29. 4. 2004, N0343-01-02-ROZ-T, sbírka zvukových záznamů NFA.
Rozhovor s Edgarem Dutkou vedla Alena Šlingerová, 7. 12. 2016, N0343-02-01-GN-A, sbírka zvukových záznamů NFA.
Rozhovor s Jiřím Kubíčkem vedla Marcela Pittermannová, 2. 10. 2003, N0335-01-04-ROZ-T, sbírka zvukových záznamů NFA.
Rozhovor s Jiřím Kubíčkem vedla Marcela Pittermannová, 19. 11. 2003, N0335-01-01-ROZ-T, sbírka zvukových záznamů NFA.
Rozhovor s Jiřím Kubíčkem vedla Marcela Pittermannová, 26. 11. 2003, N0335-01-05-ROZ-T, sbírka zvukových záznamů NFA.
Rozhovor s Valerií Chmelovou vedl Pavel Skopal, 10. 12. 2022.
Rozhovor s Jiřím Kubíčkem vedl Michal Večeřa, 28. 6. 2023.