Biogram:

* 3. 1. 1909 Praha (Rakousko-Uhersko), † 11. 12. 1995 Praha (Česká republika), dokumentarista, filmový režisér, fotograf

Jiří Lehovec se narodil 3. ledna 1909 v Praze. Chtěl se stát inženýrem, ale jeho zájem o techniku ho nakonec dovedl k fotografii a filmu. Odmaturoval na gymnáziu v Praze na Vinohradech a po absolvování čtyř semestrů elektrotechniky na VUT v Brně vystudoval v letech 1929-1935 dějiny umění a estetiky na Filozofické fakultě univerzity Karlovy. Při studiích uveřejňoval do školních časopisů různé kritiky a filmové recenze. Jako fotograf vedl fotooddělení v organizaci levicových intelektuálů Levá fronta a byl aktivním účastníkem hnutí sociální fotografie. Své fotografické práce poprvé představil veřejnosti na výstavě Nová česká fotografie v Praze.

Po dokončení studií pokračoval v práci kritika; jako externí redaktor Národního osvobození. Dále pracoval jako kulturní dopisovatel v Paříži. Roku 1935 napsal první scénář jménem Botič, potok chudých. První praktické zkušenosti s kinematografií získal při natáčení filmu k inscenaci Máje (1936) od E. F. Buriana. V letech 1935-1938 nabíral zkušenosti během základní vojenské služby, kde působil jako kameraman ve Vojenském technickém ústavu. Pod režijním vedením Jiřího Jeníčka Lehovec snímal instrukční a propagační filmy, z nichž nejvýznamnější je Naše armáda (1937).

Zkušenosti získané v průběhu let své vojenské služby poté zužitkoval na pozici režiséra společnosti AB na Barrandově. V té době režíroval snímky Zkrocený živel (1938), Kamenná sláva (1938), Zajatý hlas (1939) a Divotvorné oko (1939). Roku 1940 bylo kulturní oddělení na Barrandově zrušeno a Jiří Lehovec odešel do Zlína, kde působil do roku 1944. Natáčel dokumenty jako Věrná hvězda (1940), Rytmus (1941), Miltex (1942), Každý na své místo (1943), Zachráněné štěstí (1943) a Nevšední podívaná (1944).

Po skončení války se Lehovec přesídlil zpět na Barrandov, kde pracoval jako pomocný režisér na hraných filmech. Byl také jmenován šéfrežisérem Krátkého filmu (1946-1950). Začátkem padesátých let natočil za spolupráce Jiřího Weisse svůj první celovečerní hraný film Přiznání (1950). Do té doby se věnoval zejména dokumentární tvorbě. Ta je přítomna také ve druhém a posledním celovečerním filmu Jiřího Lehovce, kterým je MYKOIN PH 510 (1963).

Lehovec stál také u založení FAMU v roce 1946. Roku 1956 zde založil samostatnou katedru dokumentární tvorby a v roce 1980 byl jmenován profesorem. Na FAMU vyučoval v letech 1965-1983 a 1990-1995.

Jiří Lehovec zemřel v Praze 11. prosince 1995 ve věku osmdesáti šesti let.

Základní literatura o osobnosti:
NAVRÁTIL, Antonín. Jiří Lehovec. Praha, Československý filmový ústav, 1984.

Národnost: ^zdroj
česká