Popis:
zdrojV roce 1950 vznikl dramaturgický orgán s názvem Ústřední dramaturgie kresleného a loutkového filmu, který měla za úkol navrhovat a projednávat filmové náměty. Členkou tohoto dramaturgického orgánu se stala i Hermína Týrlová. V období 1945-1950, tedy od zestátnění kinematografie, Týrlová režírovala loutkový reklamní film na opravny obuvi Co jim schází?, kombinované film pro děti Vzpoura hraček a Ukolébavka, edukační film pro děti a mládež zaměřené na bezpečnost silničního provozu Karambol a další reklamní film, tentokrát na prodejny textilu Vesna (Nočná romanca). Jen protinacistická Vzpoura hraček z roku 1947, která získala ocenění v Benátkách a v Bruselu, měla jasné ideové zaměření. Na začátku 50. let sílil tlak na to, aby její filmy důrazněji prezentovaly ideologické hodnoty poúnorového komunistického režimu. Tyto požadavky na ni kladli členové zmíněné Ústřední dramaturgie.
Už v únoru 1951 na jednání dramaturgie začala debata o tematickém rejstříku tvorby Hermíny Týrlové. Námět Paleček, který byl pro ni navržen, nebyl schválen, prý v něm totiž nejde „o nic velikého“. Budoucí návrhy námětů měly směřovat proti „předsudku“, že Týrlová má dělat stejné filmy jako dosud – je tedy zřejmé, že požadavek směřoval na silnější „ideovost“ a ideologičnost jejích filmů.
Na dalším jednání Dramaturgie „výchova“ Týrlové probíhala i s její účastí. Režisér a ředitel studia kresleného filmu Eduard Hofman předložil Týrlové námět nazvaný Tři fáze pana Mráze. Jeho hlavní téma, kterým bylo dodržování pracovní morálky, prezentoval Hofman jako příležitost, jak by Týrlová mohla snadno splnit úkol a natočit ideově důraznou agitku:
„Neměla by ses spokojovat s tak omezenou škálou themat. Tady je osnova už dána, stačí ji jen rozvést do záběru. Agitační smysl námětu by se v Tvé realizaci změkčil. Musíš vyvodit důsledky z toho, že stále stoupají nároky na ideovost našich filmů, s kuřátky se za čas nevystačí. Děláš formálně vlastně pořád totéž.“
Přidal se i novinář a spisovatel Josef Menzel, který prezentoval práci filmařů jako uspokojování sociální potřeby. V jeho pojetí nešlo o autonomní tvorbou, ale o uspokojování objektivních společenských požadavků. A přisadil si i spisovatel Stanislav Neumann, který stanovil realizaci Tří fází pana Mráze jako podmínku pro to, aby Týrlová mohla točit Devět kuřátek. Šlo o podmínku, kterou Týrlová nakonec splnit nemusela: v červnu 1951 ji tohoto břemene zbavila Filmová rada, která doporučila námět Tří fází zpracovat jako kreslený, nikoli loutkový film.